Jsou pacienti, kteří mají mozkovou kůru zcela v pořádku, avšak mají nějak poškozený mozkový kmen. Nemohou se hýbat ani mluvit, jsou jakoby zamčeni ve svém těle a jejich stav se skutečně nazývá „locked-in“ syndrom, ale jejich mysl funguje normálně. Někteří mohou alespoň hýbat očima nebo jedním prstem, a tak se dorozumívat se světem, jiní ani to. Tyto pacienty je těžké odlišit od pacientů, kteří jsou v tzv. perzistentním vegetativním stavu, kterým sice srdce tluče a plíce spontánně dýchají, avšak mozkové kůra je nenávratně poškozena a mysl navždy ztracena.
V tělech, ve kterých se předpokládá, že již „není nikdo doma“ byla objevena myšlenková aktivita. Ve zkoumaném vzorku britských a belgických výzkumníků bylo 54 pacientů, z nichž se o 23 předpokládalo, že jsou nenávratně ve vegetativním stavu. Z těchto dvaceti tří se u jednoho, a později u dalších tří objevila tato myšlenková snaha o komunikaci s lékaři.
Tolik reálná fakta.
René Descartes a jeho filosofie vede k představě, že res cogitans je v res extensa tedy něco jako kormidelník na lodi nebo řidič v autě, nehmotný rozum uvnitř nerozumné hmoty, chcete-li duše v těle.
Ovšem je to pravda ???