„Duchovní“ versus „materiální“ svět.

Res cogitans je u Descarta duchovní substance, vybavená atributem myšlení. Vedle ní existuje mimosubjektivní, na duchu nezávislý svět hmotné substance, vybavené atributem rozprostraněnosti = res extensa (extensum je vlastně v doslovném významu toho slova to, co se rozpíná v prostoru, tedy co je rozprostraněné).
Mezi res cogitans a res extensa je rozpor. Tento rozpor dal vzniknout ve filozofii tzv. substanciálnímu dualismu – v něm jde o řešení nespojitosti obou těchto substancí. Tento problém se obrážel hlavně v chápání člověka, protože člověk byl přece vždycky vnímán jako bytost myslící, to znamená, že by měl mít duši, ale současně byl hmotný = měl tělo. Filozofové se najednou museli potýkat s tím, kam dát tu duši v člověku, nebo se začali zabývat otázkou, zda ji člověk vůbec má. Sám Descartes se to snažil vyřešit tak, že se prý v člověku res cogitans a res extensa spojuje v šišince mozkové. Bohužel ale mnozí filozofové po něm res cogitans zcela oddělili od res extensa, což vyústilo k vytvoření extrémních názorů, jako třeba, že je člověk pouhý stroj apod.
Tento dualismus se stal základem moderní subjekt-objektové filozofie.