Účastníci, nejčastěji usazeni proti sobě, se pevně se drží a vzájemně si hledí do obličeje. Drží se dokud v této konfrontační pozici nevyjádří všechny svoje prvotní bolestné pocity, agresivní impulsy, obavy a tyto neodplynou. Setrvávají tak dokud nevymizí negativní pocity a pevné objetí se nepromění v objetí láskyplné. Děti jsou objímány osobou blízkou, může to být však i terapeut. Terapeut svými projevy podporuje vznik tohoto vzrušení a vybití i tím, že zúčastněné pobízí, aby se „vynadávali i vyplakali“. Doba přijetí je procesem a tudíž trvání zadržení není časově omezeno. Má se provádět na příhodném místě, pozici vsedě nebo vleže. V ideálním případě držení trvá tak dlouho, dokud nejsou ošetřovaní připraveni uvědoměle přijmout příjemné prožitky, což bývá i několik hodin. U dětí bývá mnohdy stav afektu a bezmoci uměle vyvolán za použití nátlakových, omezujících a násilných technik.
„Od chvíle, kdy jsem pochopila smysl svého bytí a předsevzala si pomoci lásce v rodinách, jsem hledala jen vhodné metody. Hledala jsem psychoterapii, která pomůže naplnit zázrak lásky. A tak jsemobjevila terapii pevného objetí, kterou jsem převzala od americké dětské psychiatričky Marthy Welchové.“
PhDr. Jiřina Prekopová