Kdysi dávno jsem sledoval v TV (dnes už TV nesleduji – výjimečně ČT2) rozhovor pracovníka ministerstva průmyslu se sedlákem, který byl evidentně mírně řečeno rozrušen, když mu dotyčný úředník „vysvětloval“, že průmysl je podstatnější pro hospodářství státu, než zemědělství. „Tak já Vám něco povím pane“, ukončil rozhovor sedlák, „Můžete se naž..t šroubů“.
Ta předchozí věta plná oprávněného hněvu mne inspirovala k hlubšímu zamyšlení nad tím, jakou roli hraje resp. by mělo hrát zemědělství v současnosti, a jak provázelo člověka v celé jeho historii.
Uvedu příklad dvou zásadně odlišných koncepcí v živočišné oblasti zemědělství. „Venkovské řízení živočišné produkce“ a „intenzifikace živočišné produkce“.
Např. Švýcarsko si zachovalo venkovský charakter svého odvětví chovu. Naproti tomu stále sílí proces koncentrace a specializace ve většině zemí. Intenzifikace a až „továrenský způsob farem“ nejsou jen běžnou praxí v USA nebo Brazílii, ale i v EU, ba dokonce v zemi s nejvyspělejším zemědělstvím – Izraeli, který své zemědělské technologie vyváží především do Číny a Vietnamu.
Největší námitka proti intenzifikaci chovu (obecně zemědělství) – trpí vztah mezi člověkem a zvířetem, mezi člověkem a přírodou.
V konečném důsledku trpí sám člověk.