Doslova na každém kroku se setkávám se slovy : „Ten svět se žene do záhuby“, „Vše je o penězích“, „Všude samá korupce“, „ V televizi samá vražda“, „Ta mládež je zkažená“, atd.
Valí se na mne lavina negativismu. Říkám si : “Jak na to reagovat ?“, „Jak se s tím vyrovnat ?“ „Kudy vede cesta z tohoto celospolečenského negativismu, chcete-li blbé nálady“
Napadlo mne (občas i přemýšlím), že jakýmsi východiskem by mohly být dva koncepty. Ten první nazvěme konceptem „laskavosti a trpělivosti“ a ten druhý třeba konceptem „spěchu a neohleduplnosti“.
Obě tyto cesty (koncepty) se týkají všeho možného: od vlastní sebereflexe přes výchovu mládeže (pedagogiku) až třeba po výrobu (obecně).
Představme si oba koncepty (cesty) na příkladu inflační spirály, což je ekonomická teorie podle níž růst mezd vyvolává růst cen, což má za následek další růst mezd atd. atd. Výsledkem je zvýšení množství peněz v oběhu, nikoliv růst reálných příjmů. V konečném důsledku znehodnocení peněz.
U trpělivých a laskavých bude pravděpodobně prioritou kvalita odvedeného výkonu před mzdou. „Peníze se tedy zhodnocují“. Jinak řečeno se zkvalitňuje lidská činnost. V konečném důsledku se život na Zemi přibližuje ráji.
U těch druhých lidí to bude s velkou pravděpodobností naopak. Jejich činnost v podstatě kopíruje shora popsaný inflační proces. V konečném důsledku se život na Zemi bude přibližovat peklu.
Konečně zbývá otázka : „Kterou cestou lidstvo směřuje ?“…