Člověk zkouší posouvat hranice křehké rovnováhy, které umožňují jeho vlastní přežití.

Současné „vyladění“ přírodních procesů na naší planetě např. proudění vodních a vzdušných mas, tloušťka ozónové vrstvy, průměrná celosvětová teplota, aktivita sopečné činnosti atd., je poměrně příznivé pro život lidstva. Ostatně současný strmý nárůst demografické křivky by mohl být praktickou ukázkou. Otázkou je, jak toto „vyladění“ či rovnováha jsou odolné vůči razantním zásahům člověka jako např. technologie rozhánění dešťových či sněhových mraků nad městskými aglomeracemi, násilné změny směru toku největších řek na Zemi, „zalepení“ půdy asfaltem desetiproudých dálnic, intenzifikace zemědělství, oblačnost uměle vytvořená exhalacemi přehuštěné letecké dopravy apod.

(pozn.: ke konci 2. sv. války si Britové stěžovali na změnu klimatu v momentech, kdy z jejich území vzlétaly mohutné svazy těžkých bombardérů spojeneckého letectva. Od té doby nás dělí nejen 70 let, ale nesrovnatelně vyšší hustota letecké dopravy)

Planeta Země řádění člověka nepochybně „přežije“, ale co samotný člověk ?