Jsem plný vzteku. Naplnil mě pokoj. Podobná slova jsme už zřejmě někdy vyslovili. Co tím myslíme? Chceme vyjádřit, že zmíněná „věc“ pronikla do našich myšlenek, uvažování, emocí, tužeb, rozhodnutí a ovlivňuje je, či přímo ovládá. Projevuje se dokonce navenek skrze naše slova, do kterých se promítá, ale i skrze naše tělesné reakce, neverbální projevy.
Čeho jsem plný právě teď? Co mě naplňuje často, převážně? Je to vztek, hněv, smutek, pesimismus, závist, soucit, pokoj, radost, naděje…?