Perský císař Chosroes se proti všemu očekávání zotavil z těžké nemoci. Svolal si své rádce a řekl jim: „Dnes bych se od vás rád dozvěděl, co si o mne myslíte. Myslíte si, že jsem dobrý císař?“ Nebojte se říct pravdu. Na oplátku pak každému z vás daruji drahokam.“
Rádci jeden po druhém přistupovali k císaři a krásnými slovy mu pochlebovali. Když přišel na řadu moudrý Elaim, řekl: „Můj císaři, raději budu mlčet, protože pravda se nedá koupit.“
Na to promluvil císař: „Budiž. Pak Ti tedy nic nedám. Můžeš teď otevřeně vyslovit svůj názor.“
Elaim odvětil: „Můj císaři, chceš vědět , co si myslím. Myslím si, že jsi člověk se všemi slabostmi a chybami jako my. Ale tvé chyby jsou mnohem těžší, protože celý národ sténá pod tíhou daní. Myslím si, že vydáváš příliš mnoho peněz na pořádání slavností, stavbu paláců, a především na vedení válek.“
Když to císař uslyšel, zamyslel se. Potom nechal dát každému svému rádci po drahokamu, jak slíbil. Elaima však jmenoval svým kancléřem.
Příští den předstoupili pochlebníci před císaře. „Můj císaři,“ řekl jejich mluvčí, „obchodník, který ti tyto šperky prodal, by měl být pověšen. Kameny, které jsi nám daroval, jsou falešné.“
„To vím,“ odpověděl císař. „Jsou právě tak falešné, jako vaše slova.“