Není zas až tak podstatné, co jíme, ale spíše jak a s kým to jíme.
Jedna nejmenovaná redaktorka jednoho nejmenovaného českého rozhlasu popisuje zážitek, který se jí přihodil při návštěvě Indie.
Stojím na jedné z rušných ulic Dillí, rozhlížím se tak trochu unavena místním podnebím, a najednou se přede mnou objeví usměvavá tvář místního mnicha. „Mohu Vám nějak pomoci? Ale víte co?“, nečekal na odpověď mnich: „Pojďte se nejdříve trochu občerstvit“. Přímo na místě, kde stojím, je naskládáno několik krabic z kartonu. „Pojďte dál, a buďte tu jako doma“. Po chvilce už sedím mezi krabicemi a popíjím čaj lahodné chuti a přikusuji výborné sušené ovoce. Neuvěřitelné. Já redaktorka rozhlasu ze střední Evropy sedím mezi kartony a … jakoby přestal existovat čas, kterého je v mé profesi zoufalý nedostatek, jakoby ze mne vyprchal stres, který při rozhovorech v domácím prostředí obvykle prožívám. Mnich se rozhovořil, a já nemohu pochopit, jak je možné, že čas pozbývá smyslu, a zažívám pocit zbytečnosti stresu a spěchu, který je v naší společnosti samozřejmostí. Jsem doslova konsternována, jak může člověk, jehož domovem je pár kartonů, s nefalšovaným pocitem radosti nabídnout pohostinství mně „bohaté“ Evropance, a navíc podat mně doslova na „stříbrném podnosu“ kompletní informace, pro které jsem vlastně tuto dlouhou cestu vážila.“
Fy Masáže Kroměříž nechává k zamyšlení: možná má psychika mnohem větší vliv na naše celkové zdraví, než jsme si ochotni připustit.