Na první pohled problematika školství nesouvisí s oborem fyzioterapie, regenerací či masáží. Stejně tak jako na první pohled poraněný palec na noze nesouvisí s bolestí hlavy, zatímco z pohledu fyzioterapie může být souvislost bezprostřední.
Proto mně úvodem dovolte vypíchnout některé problémy našeho školství, které vnímám nejen jako rodič dětí navštěvujících základní školu, jako bývalý žák, který absolvoval všechny stupně školského systému, ale zvláště jako terapeut, který prošel školami nejrůznějších mistrů v oboru fyzioterapie.
Ředitelé škol
Ředitelé mají oproti minulému režimu podstatně rozsáhlejší rozhodovací pravomoci, proto musí být především odborníci v managementu.
Prostředí ve školách
Perfektní vzdělávací program postrádá smysl, pokud se ve třídě žáci necítí dobře, protože si nerozumí nebo si dokonce rozumět nechtějí.
Přemíra informací
Dnešní škola se snaží naplnit dětskou hlavu přemírou informací. Místo navyšování míry informací by bylo vhodnější spíše vést žáky k tomu, aby se v informacích orientovali, pochopili jejich význam, rozlišovali podstatné od nepodstatného a tak si z jejich střípků skládali ucelený obraz světa. Školy by měly vyučovat kritické myšlení, komunikační schopnosti, spolupráci a tvořivost. Školy by měly víceméně upozadit technické dovednosti a více se zaměřit na to, aby se žáci snadněji vyrovnávali s novými věcmi či situacemi.
Snižování počtu žáků ve třídách
Vzhledem k tomu že celkově přibývá žáků vyžadujících při vzdělávání nějakou formu podpory a žáků výchovně problémových, je třeba celkově snižovat počty žáků ve třídách, a to zejména na základních školách. Nikdy nebudete mít příjemné prostředí a ani výborný učitel si nikdy nevytvoří individuální vztahy s každým ve třídě, kde je více než dvacet dětí. Existují i psychologické pokusy, které ukazují, že když je v místnosti přes třicet lidí, je velmi těžké udržet pozornost všech, protože je místnost plná podnětů a člověk se na žádný z nich nedokáže plně soustředit.
Feminizace školství
Ve školství zvláště v základním je třeba navyšovat počty učitelů – mužů. Mužské pohlaví je při výchově minimálně stejně nutné jako ženské.
Obnova prestiže pedagogiky.
Dále je třeba znovu obnovit prestiž učitelského povolání a to nejen navyšováním platů ve školství, ale především kladením důrazu na morální aspekt při výchově nových učitelů na pedagogických fakultách či jiných školách vychovávajících pedagogické pracovníky, a v neposlední řadě osvětou a podporou osvěty ze strany státu.
Připravený a motivovaný učitel
Zdokonalení systému kvalitní a vysoce odborné přípravy na pedagogických školách. Jen kvalitně připravený a motivovaný učitel může toto poslání předat. Snaha o dosažení shora uvedeného cíle ze strany zodpovědných lidí na ministerstvu školství je jistě vedena dobrými úmysly, nicméně cesta k jeho dosažení je příliš složitá a v důsledku častých změn se stává nepřehlednou, chaotickou a postrádající smysl. V konečném důsledku pak těmto snahám uniká základní princip úspěšného vzdělávání – nastavení školského systému tak, aby fungovalo jeho nejdůležitější poslání – probudit v žácích touhu po vědomostech.
Učitel má být ten, kdo tvoří rovné příležitosti, kdo se stará o to, aby nikdo nebyl vynecháván z kolektivu, aby byl každý rozvíjen a zdokonalován v tom, co mu jde, a vylepšován v tom, co mu nejde. Některé konkrétní dovednosti pedagoga: učitel by se měl dokázat zasmát vtipu, neměl by brát své povolání až moc vážně, neměl by si od dětí držet až zbytečně velký odstup, měl by být ochoten dítěti naslouchat a případně uznat svou chybu. Od učitele se očekává vyrovnanost, otevřenost pro nové postupy. Měl by se zamýšlet nad svou prací a nad tím, jak ji zefektivnit. Učitel má mít nejen odborné znalosti, ale i dobrou schopnost tyto znalosti předat dál a prakticky ukázat, v čem nám mohou být v životě užitečné. Učitel by měl každého žáka lépe poznat a snažit se mu poskytnout individuální přístup. Na povolání učitele je možno nahlížet jako na spolutvůrce lidského ducha. Z tohoto pohledu je jeho povolání vysoce odpovědná činnost, při které se sebemenší chybička či sebemenší úspěch mnohonásobně společnosti vrátí.
Závěr
„Výchova nových učitelů by měla být prioritou státu, rodiny a vůbec celé společnosti. Je to činnost, která připravuje člověka k tomu, aby pracoval s nejkřehčím materiálem, jaký si lze vůbec představit – s lidskou duší, s lidskou psychikou. Tato výchova je činnost, která připravuje člověka ne k zaměstnání ale k úžasnému poslání“.