Úsměv při pohřbu

V kostele se konala bohoslužba za zemřelého. Mezi přítomnými, kteří se přišli rozloučit, byli nejrůznější lidé. Od věřících po nevěřící, od modlících se po lidi, kterým modlitba nic neříká, lidé s velmi rozdílnou politickou orientací. Tato pestrá společnost měla však jedno společné, spojoval je zármutek. Kněz sloužící zádušní mši si byl vědom toho, k jak rozličné společnosti má promluvit. Jeho promluva pronesená s polským přízvukem – byl polského původu – obsahovala následující příběh.

Byl jeden člověk, který měl tři přátele. Jednoho dne ten člověk byl nucen jít k soudu. Proto poprosil prvního přítele, aby u soudu svědčil v jeho prospěch. Ale ten odmítl. Poprosil tedy druhého, ten souhlasil, a vstoupili spolu do soudní budovy, ale před dveřmi do soudní síně ten druhý přítel opustil dotyčného člověka a odešel. Člověk se tedy obrátil na třetího přítele, a teprve tento šel a svědčil ve prospěch onoho člověka.

Kněz pokračoval dále.

První přítel byl majetek onoho člověka, který ho opustil, když umíral. Druhý přítel byla nejbližší rodina, která ho doprovodila pouze k bráně smrti. A třetí přítel byly dobré skutky, které dotyčný ve svém životě vykonal, a které svědčily v jeho prospěch, když stál před Bohem.

Přes smutek jsem pocítil jistou úlevu a dokonce úsměv na rtech. Ten život je tak jednoduchý? Bez ohledu na naši politickou orientaci, na naše vyznání, zda se modlíme či nikoli, nebo máme alespoň víru v to, že nás něco převyšuje, všichni chápeme význam pojmu „dobrý skutek“.

Tak já se stále za něčím pachtím, studuji, abych byl prospěšný společnosti nebo abych „něčeho dosáhl“, jdu do armády, abych bránil vlast nebo „si vydělal peníze“, pomáhám bezmocným starým lidem, stále přemýšlím, jak správně žít, jak se modlit, stále komanduji své děti, nebo poučuji druhé, jak správně žít, stále se obviňuji, že jsem udělal něco zlého (a je to často pravda!), stále pomlouvám, lžu sám sobě a druhým, přetvařuji se … a nakonec o výsledku mého života rozhodne jednoduše dobrý skutek. Tak prosté to je, nic víc není zapotřebí, jen a pouze dobrý skutek rozhoduje o výsledku našeho pozemského pachtění.