Stručně řečeno, fyzici se zdráhali porozumět kvantové mechanice, protože věděli, že to vede k těžce přijatelnému světonázoru, že všechno je v konečném důsledku vědomí. Pokud předpokládáme, že je to pravda, umožňuje nám to porozumět kvantové mechanice a porozumět jí, znamená vyřešit mnoho obtížných otázek ve vědě, společenských vědách a filozofii elegantním způsobem. Platnost světového názoru je často posuzována a testována podle jeho schopnosti vysvětlit a zjednodušit jinak obtížné problémy. V tomto ohledu kvantová mechanika funguje výborně.
Teorie provázanosti v kvantové mechanice říká, že pokud jedna z částic změní svůj stav, stane se tak okamžitě i u druhé částice. Otázkou je, jak může být něco takového vůbec možné? Zpráva o změněném kvantovém stavu cestuje nekonečnou rychlostí od jedné částice k druhé? To odporuje Einsteinově teorii relativity, podle které se nic nemůže šířit nebo pohybovat rychleji než světlo.
Einstenovi to dokonce tak nešlo do hlavy, že kvantovou fyziku jako celek odmítal. On sám totiž především rychlost světla chápal jako největší možnou rychlost pro všechno, takže fakt, že informace se z bodu A do bodu B dostane ještě rychleji, nedokázal přijmout. Dnes už s touto myšlenkou, nebo vlastně realitou, vědci pracují běžně, vysvětlení pro tento jev ale stále nemají.
Praktickým využitím těchto aspektů kvantové mechaniky je např. integrovaná kvantová komunikační síť, kterou spustili v Číně. Celková délka této sítě je 4600 km. Taková je aktuálně největší síť, která podporuje kvantovou distribuci šifrovacích klíčů. Text o spuštění příslušné infrastruktury byl publikován v časopisu Nature. Síť propojuje čínské univerzity, vládní/státní instituce i firmy typu bank či provozovatelů energetických sítí. Nicméně protože závěry kvantové mechaniky jsou v rozporu s materialistickým světovým názorem čínský komunistický režim je nucen kontrolovat a tím blokovat tyto praktické výsledky kvantové mechaniky.