To, jak vnímáme sami sebe, ovlivňuje řada věcí. Zásadní roli hraje naše genetická výbava a prostředí, ve kterém vyrůstáme. „Velká část našeho sebevědomí se formuje do věku šesti let. Přejímáme to, jak o nás a k nám mluví v dětství naši nejbližší. Obdobným jazykem pak mluvíme i sami k sobě, s tím, že se v nás tak vytváří takzvané tajné naprogramování pro náš budoucí život. Tajné proto, že se zapisuje na nevědomé úrovni.
Genetická výbava má vliv i na to, jak sami sebe vnímáme. Biologové nedávno objevili takzvaný gen radosti, který souvisí s tím, jak naše tělo reaguje na oxytocin, přezdívaný jako hormon štěstí. „Tento gen má dvě varianty – A a G. Člověk, který má aspoň jednu variantu A, je citlivější na stres, má nižší sebevědomí i větší sklony k depresím. Ti, kdo mají variantu G, jsou zase přirozeně společenštější a spokojenější, s tím, že naše genetická výbava ale není nic definitivně určujícího. Na svém sebevědomí můžeme pracovat buď sami, nebo za pomoci svých blízkých či odborníků.