Genetická aktivita se může měnit v souladu s vnímáním
Genetická aktivita se může den po dni měnit. Jestliže se naše vnímání odráží v chemickém složení těla a náš nervový systém vnímá a interpretuje okolní prostředí a poté ovládá chemické složení krve, pak můžeme doslova změnit osud svých buněk změnou myšlenek.
Výzkum vlastně ukazuje, že když změníme vnímání, naše mysl může změnit aktivitu genů a vytvořit přes třicet tisíc různých produktů každého genu. Genetické kódy jsou obsaženy v jádru buňky a tyto kódy můžeme přepsat, jestliže změníme chemické složení krve.
Jednoduše řečeno to znamená, že chceme-li léčit rakovinu, musíme změnit způsob myšlení. Úkolem mysli je dosáhnout soudržnosti mezi tím, čemu věříme, a realitou, kterou prožíváme. Naše mysl uspořádá biologii a funkce těla tak, aby ladily s myšlením. Pokud vám bylo řečeno, že do šesti měsíců zemřete, a vaše mysl tomu věří, pak s největší pravděpodobností do šesti měsíců opravdu skonáte. Říká se tomu nocebo efekt a je to výsledek negativního myšlení, jedná se tedy o opak placebo efektu, v rámci kterého se léčení dosáhne díky myšlení pozitivnímu.
Tato dynamika ukazuje na třístranný systém: část našeho já přísahá, že nechce zemřít (vědomá mysl), je však přebíjena jinou částí, přesvědčenou, že zemřeme (lékařská prognóza přenášená podvědomím), která následně spouští chemickou reakci (zprostředkovanou chemií mozku), jež zajistí, aby se tělo podřídilo dominantnímu přesvědčení. (Neurochirurgie již uznala, že podvědomí ovládá 95 procent našeho života). Jak je to ale s částí našeho já, která nechce zemřít – vědomou myslí? Má i ona vliv na chemii těla? Nejpodstatnější je to, jak je naprogramováno naše podvědomí, jež obsahuje ta nejhlubší přesvědčení. Právě tato přesvědčení mají rozhodující hlas.
Je to složité. Lidé jsou naprogramováni k tomu, aby věřili, že jsou oběťmi a že jsou bezmocní. Jsme programováni od samotného počátku přesvědčeními svých rodičů. Když například onemocníme, rodiče nám říkají, že musíme jít k lékaři, neboť on je autoritou ohledně našeho zdraví. Každému z nás v dětství říkali, že lékaři jsou autoritami a že jsme oběti tělesných pochodů, jež jsou mimo naši kontrolu. Je nicméně ironií, že se lidem často udělá lépe už cestou k lékaři. V tu chvíli se totiž nastartuje instinktivní samoléčivý proces, další příklad placebo efektu.
Ačkoli v naší firmě Masáže Kroměříž nepracujeme s placebo efektem, uznáváme jeho roli v samoléčebném procesu.