Ať jsem komunista, křesťan, chuďas nebo boháč, mám hledat svoji jedinečnou životní cestu, jinak řečeno dobře prožít své dnešní dnes. Utkvěla mně v hlavě slova jedné prosté ženy: „Člověk chce být klamán“. Nejdříve jsem si řekl, to je přece nesmysl, jak může chtít být někdo dobrovolně ohlupován? Ale postupem času jsem si uvědomil, kolik prázdných řečí namluvím, kolik nesmyslných činností vykonám. Vždyť skutečně dokonce často ohlupuji sám sebe.
Kdysi dávno žil jeden sedlák, který musel těžce pracovat, protože byl pověřený, převzít hospodářství po svých předcích, ale zároveň se finančně vyrovnat se svými čtyřmi sourozenci. Selský grunt s výborným hovězím chovem a rostlinnou výrobou byl tak zatížen dluhem. A kdo někdy pracoval v zemědělství, dokáže si představit, jak těžké je splácet dluh. Tomu sedlákovi se to podařilo, a dluh splatil. Ale pak přišla tzv. kolektivizace a to, co bylo jeho životem, mu bylo ukradeno. Za nedlouho zemřel.
Nedávno jsem se setkal s podobným sedlákem, který trpěl navíc rakovinou, ale kdoví, snad právě to hospodářství zvlášť chov hovězího dobytka, a výroba vynikajících mléčných výrobků, jej držel nad vodou. Kdo se v dnešní době u nás zabývá zemědělstvím, zvlášť kvalitním živočišným chovem, to má velmi náročné.
Když dnes sleduji milionovou armádu nejrůznějších státních úřednických profesí, pod kterými se skrývají nepochopitelné činnosti, táži se sám sebe : „Není ten život přece jen divadlo?“
I přes náročný život malých živnostníků či firem, věřím že přežijí, protože právě tito se svou invencí jsou „motorem“ národního hospodářství. Navíc jsou nám takřka terapeutickými vzory, jak prožít smysluplně a dobře dnešní den.