Kvalitu života lidské společnosti určuje široké spektrum nejrůznějších aspektů, počínaje např. technologickou úrovní, přes vyspělost v oblasti humanity, až po problematiku mezigeneračních vztahů.
Vědecko-technologický pokrok se nepochybně podepsal na prodloužení délky života, nicméně otázkou je, jak kvalitně tento „prodloužený“ život člověk prožije. Odpověď na tento problém je třeba hledat v již shora zmíněném aspektu humanity. Paradoxně tzv. rozvojové země, mezi něž patří tolik diskutabilní muslimský svět, by mohly být vzorem „mezigenerační kontinuity“, jejíž absence by mohla být jednou z příčin dnes ve všech pádech skloňované krize naší „rozvinuté západní společnosti“. A od zmíněné celospolečenské krize je doslova již jen krok ke stresu osobnímu.