Lékaři komunikují s mužem, který je 12 let ve vegetativním stavu. Devětatřicetiletý Kanaďan Scott Routley, který má po dvanáct let staré autonehodě poškozený mozek a byl ve vegetativním stavu, dokázal lékařům dát najevo, že necítí bolesti, uvedla BBC. Povedlo se to pomocí zařízení sledujícího mozkovou aktivitu. Klade to otázky ohledně toho, jak přistupovat k lidem v takovémto stavu a zpochybňuje jejich odpojování od přístrojů, napsala BBC.
Profesor Bryan Young z londýnské Univerzitní nemocnice, který byl po deset let Routleyho lékařem, s překvapením komentoval výsledky scanu mozku, které podle něj převrátily způsoby chování k pacientům v údajném vegetativním stavu: „Byl jsem ohromen a udiven, že byl schopen ukázat kognitivní schopnosti. Podle klinického obrazu to byl typický vegetativní pacient bez vědomých pohybů.“
V kontextu se shora uvedeným případem si dovolím pár glos.
Jak krásně jsme zaobalili vraždění nenarozených dětí do slova interrupce (=přerušení), když se ve skutečnosti jedná o ukončení.
Jak krásně hovoříme o pomoci lidem ukončit utrpení stáří, když ve skutečnosti se vyhýbáme pohledu na stárnoucího člověka, který nám nastavuje zrcadlo naši vlastní pomíjivosti.
Jak jednoduše vynášíme tresty smrti nad tzv. zločinci, když usmrcení člověka není ve skutečnosti trest, ale jeho odstranění ze společnosti, zatímco trest má význam nápravný.
Máme právo vydávat ortel smrti nad životem člověka?